RELEASED
1972
TYPE
studio album
STYLES
hard rock, blues
TRACKS
01, Masterpiece (3:08)
BONUS02, Can't Take It (4:10)
03, The Beginning Of The End (6:24)
04, When Winter Comes (4:56)
05, The Show (Part I) (2:58)
06, The Show (Part II) (3:03)
07, Hear Me (4:05)
08, A Day Like Today (6:56)
09, I'm Lost (4:34)
10, Carry On (3:16)
BONUS11, Child (3:47)
BONUS12, Down Down Down (2:43)
BONUS13, I'm Alive (4:16)
BONUS14, Witchy Lady (3:00)
BONUS15, I'm Hers (4:38)
BONUS
DURATION
61:56
MUSICIANS
WILLIAM SOUFFREAU -vocals, guitars
JEAN VAN DER SCHUEREN -guitars
POL LAMBERT -hammond
WILLY DE BISSCHOP -bass
HUGO VERHOYE -drums
LUC DE CLUS -guitars (14,15)
RAF LENSSENS -drums (12÷15)
DIRK DIERICKX -backing vocals (1)
PRODUCED BY
LOUIS DE VRIES
REVIEW
Zárodek belgických Irish Coffee vznikl v roce 1970 ve skupině The VooDoo, kde si mládenci zdokonalovali svůj hráčský um na převzatých skladbách Deep Purple, Led Zeppelin, The Who, The Kinks a dalších, anglických i amerických. Více než rok tato kapela dřela po klubech, zejména v El Gringo, blízko města Aalst. Tam také jednou The VooDoo viděl a slyšel Louis de Vries (manažér The Pebbles a Middle ot the Road). Okamžitě hochy vybídl ke zkomponování vlastních skladeb a zajistil jim smlouvu. Tak vznikly v roce 1971 Masterpiece & The Show pro první singl, který se stal malým hitíkem v několika zemích Beneluxu, skupina si současně změnila jméno na Irish Coffee. O něco později, na hudebním veletrhu Midem v Cannes sklidila skupina se svými písničkami úspěch, zájem prý dokonce projevili zámořští promotéři, převzali si promo výlisky, ovšem jejich podmínkou bylo album. Během několika týdnů byl napsán kompletní nový repertoár a okamžitě poté, během několika málo dnů vzniklo v jednom malém 8-stopém studiu (Reward) v Antverpách kompletní LP, které vyšlo ještě v roce 1972 pod názvem skupiny a dobře se prodávalo především v Belgii, v USA bohužel vydáno nebylo. Irish Coffee v té době o sobě dávali hodně vědět na pódiích, kde stáli po boku jmen jako: Focus, Dr.Feelgood, Yes, Chris Farlowe a dalších, spolu s Jacquesem Dutroncem a Golden Earring pak vystupovali v několika domácích i francouzských televizních show. V letech 71-73 vycházejí Irish Coffee tři singly, ale žádné album. V roce 1975 z nespecifikovaných důvodů Irish Coffee končí. Irish Coffee, to byl především jak rašplí do krve rozedřený hlas Williama Souffreaua a neúnavná fuzzy kytara Jeana Van Der Schuerena. Irish Coffee se nedají přímo přiřadit k nějaké jiné tehdejší raně hardrockové kapele. Na sixties párply byli už moc nadupaní, siloví, drsanští, s Black Sabbath měli společnou jen úpornost, jinak taky nic. Taktéž řezavý Norman Barratt z Gravy Train byl zase obklopen muzikou s artrockovými ambicemi. Svojský kontinentální hrubý hardrock, stylem i soundem rozkročený na pomezí dvou zásadních dekád.